Pozzo del Merro
| Pozzo del Merro | |
|---|---|
 Letecký snímek propasti Pozzo del Merro | |
| Údaje o jeskyni | |
| Stát |  Itálie |
| Místo | Sant'Angelo Romano, Metropolitní město Řím |
| Zeměpisné souřadnice | 42°2′21,47″ s. š., 12°40′49,64″ v. d. |
| Hloubka | 392 m |
| Geologie | vápencová propast (závrt), krasové jevy |
| Památkový status | Přírodní rezervace Maccia di Gattaceca a Macchia del Barco |
  Pozzo del Merro | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pozzo del Merro (v překladu z italštiny Studna Merro, přičemž merro je již málo používaný regionální výraz pro propast) je zatopená propast v regionu Lazio ve střední Itálii. Nachází se na katastru městečka Sant'Angelo Romano na území metropolitního města Říma (dříve Římská provincie), zhruba dvě desítky kilometrů směrem na severovýchod od historického centra italského hlavního města.[1]
Geografie a popis
[editovat | editovat zdroj]Propast Pozzo del Merro, v italských zdrojích charakterizovaná též jako krasový závrt, se nachází v jurských vápencích v levobřežní oblasti Tibery, v místech, kde se z údolí řeky zvedá pahorkatina Monti Cornicolani. Tento přírodní unikát leží zhruba v polovině pětikilometrové vzdálenosti mezi městy Mentana a Sant´Angelo Romano, pouhý asi 1 kilometr od italské páteřní dálnice A1 (Autostrada del Sole), spojující Milán s Neapolí. Ústí propasti se nachází v nadmořské výšce 140 - 150 metrů a má rozměry 70 x 120 metrů. Hladina jezírka, jehož maximální šířka je 27 metrů, je v hloubce 80 metrů od povrchu.[1]
Propast je součástí přírodní rezervace Maccia di Gattaceca a Macchia del Barco (Riserva Naturale della Macchia di Gattaceca e Macchia del Barco). Okolí Pozzo del Merro je bohaté na četné krasové jevy, jako jsou různé dutiny, jeskyně a závrty.
Historie
[editovat | editovat zdroj]V popisu turistické trasy z Říma do Sant'Angelo Romano z roku 1890 se hovoří o tom, že nedaleko městečka je jakási propast, jejíž stěny jsou porostlé stromy a na dně je malé jezírko. Místní lidé si v minulosti vyprávěli podivné skazky o tom, že když se někdo v jezírku utopil, tak jeho tělo později našli v moři, ovšem tyto pověsti neměly žádný reálný základ.[1]
Ohrožení lokality
[editovat | editovat zdroj]V 70. letech 20. století římská městská společnost l'Azienda Comunale Elettricità e Acque di Roma začala využívat vodu z propasti pro zásobování italské metropole. Při čerpání vody z větších hloubek se však složení vody zhoršovalo, takže nakonec musela zmíněná firma své podnikání ukončit. V místě po ní zůstaly dosud patrné stopy, jako jsou kolejnice, schody, technická zařízení a betonová budova čerpací stanice. Území přírodní rezervace, zejména kvalita zdejších podzemních vod, je ohrožováno též vzrůstající urbanizací příměstských oblastí Říma.
Měření hloubky
[editovat | editovat zdroj]
Od 90. let 20. století italští vědci a speleologové se snažili změřit hloubku zatopené části propasti. V roce 1999 se podařilo dosáhnout hloubky 100 metrů. V letech 2000 - 2002 byla prováděna měření pomocí "miniponorek" - podvodních robotů "Mercurio", "Hyball 300" a "Prometeo", až nakonec 19. 3. 2002 bylo dosaženo hloubky 392 metrů. Od té doby až do září roku 2016 byla Pozzo del Merro považována za nejhlubší zatopenou propast světa. Dne 27. 9. 2016 byla pomocí speciálního podvodního robotu, zkonstruovaného polským inženýrem Bartolomiejem Gryndou, v moravské Hranické propasti naměřena hloubka zatopené části 404 metrů a tím byl dosavadní italský rekord překonán.[2] Ovšem jak v případě Hranické propasti, tak i propasti Pozzo del Merro se předpokládá, že v průběhu dalších výzkumů bude zjištěna ještě mnohem větší hloubka těchto krasových útvarů.[3][2]
Flora a fauna
[editovat | editovat zdroj]Na stěnách propasti nad jezírkem se vyskytuje pozoruhodné rostlinné společenství. Jeho součástí jsou například dub pýřitý,kalina modroplodá, zmarlika Jidášova nebo ptačí zob. Roste zde i několik druhů orchidejí a nejzajímavější je výskyt sturače (Styrax officinalis). U jezírka v Pozzo del Merro žijí též chráněné druhy živočichů, jako je čolek obecný a čolek italský (Triturus carnifex) nebo endemický druh apeninské žáby Rana italica. Ve vodou zatopené propasti byl v roce 2004 objeven a popsán pod jménem Niphargus cornicolanus dosud neznámý druh korýše z řádu různonožců ( (Amphipoda).[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Pozzo del Merro [online]. [cit. 2016-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HORKÝ, Petr. Závod ke dnu. Hranická propast překonala světový rekord, své tajemství si ale udržela. Respekt. 2016, roč. XXVII, čís. 42, s. 36–39.
- ↑ HEMEL, Lars. The Pozzo del Merro or Merro Sink Hole is with almost 400 meter deep the deepest flooded sinhole in the world [online]. [cit. 2016-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ IANILLI, Valentina; TAGLIANTI, Augusto Vigna. Crustaceana. New Data on the Genus Niphargus (Amphipoda, Niphargidae) in Italy, with the Description of a New Species of the Orcinus Group [online]. 2004 [cit. 2016-11-08]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pozzo del Merro na Wikimedia Commons - Fotodokumentace z potápění v Pozzo del Merro Archivováno 9. 11. 2016 na Wayback Machine. (italský text)
